Jsou auta, která chci a pak jsou auta, která chci už tak dlouho, že si na ně pomalu zvyknu jenom myslet.

Pro mě je to Nissan S13.

Jenže já už měl v garáži jedno splněné automobilové přání. Integru Type R. Červenou DC2, kterou jsem si vysnil, sehnal a postupně si ji upravil k obrazu svému. Auto, kterého se jen tak nevzdáš.

A přesně v tu chvíli se samozřejmě muselo něco stát.

Sezóna už pomalu končila, Honda měla zamířit k zimnímu spánku a já začínal mít ten známý pocit. Jak už to se mnou bývá, svrběly mě prsty a hlavou mi běželo, co bych zase mohl vymyslet. Protože proč si v klidu užívat auto, které sis vždycky přál, když můžeš začít přemýšlet o dalším?

A tak jsem nahodil příspěvek do polské facebookové skupiny Japońska Motoryzacja-giełda: „Mám Hondu Integru Type R a rád bych ji vyměnil za něco zajímavého.“ Nic konkrétního jsem nehledal, nechával jsem tomu volný průběh.

A pak se ozval Filip.

Prý jestli bych měl zájem o BMW M235i, nebo o S13.

Počkat. Cože?

S13 je pro mě vysněné auto prakticky od doby, kdy jsem začal řešit auta. Něco, co máš v hlavě roky, sleduješ fotky, stavby, videa a říkáš si, že jednou by to bylo super. Jenže mezi „jednou bych chtěl“ a „za pár dní si pro ni jedu“ bývá obvykle docela velká mezera.

Tady se ta mezera začala podezřele rychle zmenšovat.

Následovala klasika. Spousta fotek, zpráv, informací o autech a vzájemného vyptávání. Čím víc jsme si psali, tím víc začínalo být jasné, že by to mohlo klapnout. Žádné velké drama, žádné nekonečné dohadování. Prostě dva lidi, kteří mají doma auta, co se líbí tomu druhému.

A během čtrnácti dnů stál Filip s odtahovkou před mojí garáží.

Na ní naložená S13. Moje vysněné auto.

Filip přijel omrknout Hondu a já si mezitím mohl prohlídnout Nissan. A najednou to nebyla nějaká vzdálená představa z internetu. Stál přímo přede mnou.

Jemu se líbila moje Integra. Mně jeho Silvia.

Někdy to asi opravdu nemusí být složitější.

Proběhla testovací jízda, doladili jsme poslední věci, podepsali smlouvu a Hondu jsme naložili na odtahovku. Kluci se vydali zpátky domů a já zůstal stát v garáži s autem, které jsem si přál snad odjakživa.

Jenže tentokrát jsem si ho nemusel jen představovat.

A tak jsem přišel o jedno vysněné auto a získal druhé. Ne proto, že bych Hondu přestal mít rád. Právě naopak. Bylo to auto, na které budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Jen se občas objeví příležitost, kterou prostě nemůžeš nechat být.

Zvlášť když ti někdo nabídne S13.

A takhle jsem, přátelé, poznal…

Ne, takhle jsem přišel ke svému novému vysněnému autu.